Blog

Odjakživa jsem byla jiná a už jako malá holčička jsem toužila v životě dělat něco, co mě bude opravdu bavit a jednou i živit. Chvíli jsem měla pocit, že mou životní cestou bude chemie, ale přestože mě opravdu bavila, můj zdravotní stav mi ji nedovolil dokončit a jsem na doporučení lékaře školu ve třetím ročníku nejprve přerušila a po návratu zpět, díky arogantnímu přístupu školy, nakonec ukončila.

Dlouho jsem měla deprese a nebyla jsem schopná ani vstát z postele. Jakákoli běžná činnost mě hned unavila. Nemožnost být normální jako všichni ostatní ve mně prohlubovala velké dávky frustrace a probudila silné úzkostné stavy. Bylo mi doporučeno začít postupně zaměstnávat hlavu jednoduchými činnostmi, aby se můj stav nezačal ještě více zhoršovat.

Začala jsem se tedy učit kreslit a malovat. Tato klidná a tichá činnost mě s každou strhnutou krycí páskou na obrázku pomalu dostávala z nejhoršího. Až jsem nakonec nemohla usnout natěšením, aby byl další den a já mohla zase tvořit něco nového. Když byla možnost, ani jsem na druhý den nečekala a často se stávalo, že jsem místo spánku malovala. Bála jsem se, aby mi neutekl další den a nechtěla jsem dopustit, abych znovu spadla do stavu neschopnosti nic dělat. A ta velmi tenká hranice přetrvává dodnes.

Před pár lety šel můj zdravotní stav opět z kopce, kdy jsem nevěděla jak se znovu nastartovat, protože osvědčené rady a postupy z předchozích let přestaly fungovat. Začaly se mi vracet deprese a měla jsem silné myšlenky na sebevraždu, a to mě dostalo opět do stavu, kdy jsem byla schopná jen sedět na gauči a nepřítomně zírat, nebo zvracet. Tak jsem se dostala na svůj první pobyt v psychiatrické léčebně, kde se mé problémy začaly řešit více do hloubky.

Při tomto pobytu jsem narazila na pár kolegyněk, které při pracovní terapii navlékaly korálky, a to se mi moc zalíbilo. Vzhledem k tomu, že korálky vypadají díky svým většinou průhledným barvám, které miluji, jako malé bonbóny (které miluji také), byl nový koníček rázem na světě. Nakoupila jsem si velké zásoby korálků a přívěsků a navlékala jsem o sto šest. Přívěsků jsem měla tolik, že si kolegyňky vybíraly i samotné na řetízky, které nosily na krku. Až jednu z nich napadlo, že by z jednoho většího chtěla přívěsek na klíče. A tak jsem k náramkům přidala jednoduché háčkování, a od toho už byl jen kousek k záložkám do knížek.

Po několika neúspěšných pokusech o setrvání v běžném zaměstnání bez psychické nebo fyzické újmy na zdraví jsme se s paní doktorkou a manželem shodli, že by bylo dobré vymyslet jinou alternativu. Tou dobou už jsem začínala vážně uvažovat o tom, že bych se umění začala věnovat naplno.

Po roce jsem byla na další hospitalizaci, kde jsem narazila na lití pryskyřice, která mě okouzlila natolik, že jsem ji musela zařadit k rozšíření svého portfolia, které jsem později doplnila díky známkám pro mazlíčky i o obojky a vodítka z paracordu, a také díky inspiraci na internetu o náhrdelníky.

Své výtvory za posledních pár let nemám už pomalu kam dávat a vzhledem k tomu, že mě tyto umělecké činnosti velmi uklidňují a pomáhají mi zůstávat v aktivitě, ráda bych v nich pokračovala, a tak můj milovaný manžel, který mě celé roky podporuje a pomáhá mi realizovat se, mi pomohl to všechno dát na jedno místo, na tento úžasný eshop, který je jeho práce. A nyní doufám, že mi pomůžete vytvořit prostor na další výrobu.